Had a králík

Buďme si navzájem múzami a ne čůzami.

Mysl užasla v nádechu






 

 

Je slyset dym.

Chuť má po pelyňku.

V mysli problesk tupý děs,

pak se chvili třesu.

Mysl užasla v nádechu...

květ





perla z květu lotosu


Perla z květu lotosu

Nad jezerem posetým květy překrásných leknínů se zvedl vánek. Posouval lístky po hladině, těšil se ze třipytek světla na vlnkách. Náhle vánek zesílil, vítr pročechrával květ po květu, až jednom odhalil perlu, která tolik zářila odrazem slunce, že jí nikdo nemohl přehlédnout. Čistota pokladu přivolala tři anděly  vody, vzduchu a slunce, tiše klenot obdivovaly . Každý mu požehnal svou silou a perly uprostřed květu lotosu vykvetlo děťátko, když bylo veliké a silné, doprovodily ho až na zem, aby v blízkosti rodiču mohlo žít další život..

Neutíkej





NEUTÍKEJ


Utři si nos..

Polkni...

Zamrkej..

Zvedni oči..

Usměj se..

Poslouchej  to ticho...

 

Tamara Vančurová

na Krista pry Freud neplati






požehnal mi a ani o tom nevěděl
nechal mě posedět u sebe
       v tom hluku a šeru na konci lavice

na Krista prý Freud neplatí

když jsem zašla za další roh
tak tam taky ráj nebyl
ale už mi to nevadilo…

Tamara Vančurová

my little hurricane






škoda, že už není proč brečet
škoda, že už není proč utíkat

jen tak ležet

nechat mysl ubírat do dávno zapomenutých míst
plných nevyplněných tužeb
vykonaných služeb

není nic, co bys alespoň jednou neměl
svět i přes to maličko potemněl

Nic nekrvácí
Nic nehoří
Nic nelepí touhou

Čas a prostor okolo tebe sílí a zvuky houstnou...

 

Tamara Vančurová

Strong Coffee - Bliss [Official Music Video]






tušení






Andělé nad lesem.                                                                                                                                                                                                                                                                        Radí ti:    

                                                                                                                                                                                                                                                                     "Pokreslise progresem                                                                                                                                                                                                                                                  a my tě pak ponesem                                                                                                                                                                                                                                                  na ten práh                                                                                                                                                                                                                                                                     oltář z polštáře.  "                                                                                                                                                                                                                                                                

"Nenech se porážet! "                                                                                                                                                                                                                                                      "Ber to jako vítězství!"                                                                                                                                                                                                                                                    

"Když letíš tělem dolů,                                                                                                                                                                                                                                                    to můžem i spolu..

Tamara Vančurová

 

 

 

Myšlenky





Dialog


Tančíš a tančíš
Ani nevím co
Neslyším rytmus
Nevadí mi to

Snad je to svitem…

Mluvíme na sebe
Jiným jazykem
Slovníku netřeba
Když mluví dojmy?

… tvých štíhlých očí.

Chuť sojové šťávy
Co teče po tváři
Ochutnám ještě
Pár kapek

Největší krása se skrývá…

Nenosíš na party
Zlatou podprsenku
Nejásáš nadšením
Když hraje orchestr

… v jednom květu sakury.

Jdu z tebe do kolen
Beru tě s sebou
Chvíli se válíme
V hvězdném prachu cest

Tvé kroky v parketu...

Rozpaky a sranda
Pozvedneš jen obočí
A tančíme dál
Jinak nemůžem

… rozvíří mandalu...

Daniel Rampáček

Bouře





Objednávka 21. 7. 2001


Namaluj obyčejnou dívku
namaluj ji s paprskem luny
namaluj ji s hlavou kuny
namaluj ji s okem jestřába
nmaluj ji s křídly komára
namaluj ji s laskavým gestem
namaluj ji v pozadí s městem
namaluj ji s dlaní natočenou do světa
namaluj ji jak na ni louka rozkvetla
namaluj její louku osázenou květy
namaluj, jak se v ní střetli všechny světy
namaluj, jak stála ve vyprahlé půdě
                    namaluj třeba mne 

Tamara Vančurová

Kudy Tě vidím





Z., Z., mi blízká Z…


Už si balím věci k odletu. Nejdůležitější i nejtěžší je odložit bokem zbytečnosti. Maličkosti zdržující, milé prkotiny, které by jen zavazely. Neprošly by stejně vstupní kontrolou. Ani jediná.

Cítím tvou bolest

I když jsi daleko

Není to OK

Všichni mi říkají, ať nikam nejedu. Udávají důvody proč, pádné argumenty. Rozum jim dává za pravdu. Srdce je nevnímá, neposlouchá.

Jsi už tak hluboko

Sama v Sobě

Schoulená před světem

Rozbitá napadrť
Jsi krásná, velká, krásná

Venku je krásně, i slunce šepotá: „ Zůstaň, zůstaň.“ Ale už to trvá moc dlouho, aby šlo zastavit. Přesto váhám. Musím se zklidnit. Chvilka se snad ještě najde. Pohoda. Dám si sklenku červeného, vpadnu do horké vany, pustím muziku, co nepřemlouvá.

Tví mazlíčci

Stráží tě
Vězní, rdousí

Objímám, líbám
I když bodáš, pálíš

Přenášíš mne k sobě
Já tě protipřenáším

Všechno se čistí, projasňuje. Mizí váhavost, zbývá jediné: Vyrazit. Ještě přidám volume, ať dech se zatají, láhev o zem

Roz

jím

a se střepem v ruce

Odlétáš.

Podal jsem ruku
Zvlhlou pláčem
Tebe jsem neudržel


Daniel Rampáček

Slámové víno





(vý)lety za zrcadlem


Vítr přivál tiché snění,
co váží míň než Stín,
svižně hladké opojení
z olověných vín.

Čas otáčí se zpátky
svou tváří k domovu,
na návrat mu svítí
jen jeho vlastní stopy…

Stát zas jako kdysi u stolu, ve výšce očí jen záře nedopitých skel, z nichž můžeš číst gesta důvěrně známých obrů. Hlasy kaleidoskopu, barevné střípky beze smyslu, který ani není třeba znát, když stačí mrknout a stolek se změní v rej známých míst, co Tě tak baví. Srdce z nich staví atria polozapadlých světů, které jsou živé jako Tehdy, jako Teď…

Čas otočit se zpátky,
zní tiše „Panta rei“,
na smysly padly zátky,
tvoř, Mysli, vzpomínej.

Z břehu oka Matky hledíš na Měsíc, popel cigaret padá do klína a Ty se s pobaveným sakrováním vracíš zpět. Kolik tak bylo večerů s chutí? Neztrácíš chvíle a upíjíš svit, krásu, kterou zkazí už jen budoucnost. Honza (v střevě střep, Marna, 1914) má narozeniny a za zvuku bubnů těl se loučí s létem. Michal (koněm zapadlý, Somma, 1916) tiše zpit z nostalgie, Roman (plyn, Yprés, 1915) špeka odmítá, Jarda (bajonet, Verden, 1916) v objetí s  Markéty (kulomet, Piava, 1917) hebkou číší zavzdychá, Maričin tanec nad plamenem (granát, Marna, 1917), jiskra smíchu v láhvi hvězd (krev na vestě), jen radost (utrhlo mu to nohu), lesk (řval, řval a řval) a přátelství (jedna rána).

Co den si žádal, odpadlo
v chladivém ticha proudu,
teď temný bratr, zrcadlo,
ze dna dře slepou hroudu.

Zítra odejdeš, však co má být, co teď s tím, když jen tak stojíš vedle ní, vnímáte sebe a nic víc. Nejde o krásu, dobré kursy sázek, nedá Ti, nebere, prostě je a s ní i celý svět, bylo je a navždy bude tohle Teď. V něm stečou se všechny pochyby, rozporná přirovnání, srovnaj se záhyby i všechna planá zdání, v té sekundě sblížení, co vypadá nevinně, zmizí i soužení, utone ve víně…

Ta rána zběhla rychle,
inu, z kulometu,
a osvobodí zpychle
Tvou duši ku rozletu.

Marna, 1918

Daniel Rampáček

Tichý





Evangelium podle ...


"Jo, je mi jasný, proč sis přised... Všichni to chtěj slyšet, furt dokola to samý Opakuju tu přiblblou historku každý den, jen publikum se měmí. Nejdřív si mě pozval Pilát, tak jsem za pěknou hrst zlaťákůdělal šaška patriciům, tak se o to začli zají mat farizeové, prosím, při večeři jsem to rád celý povypávěl. Teď sedím v hospodě a vykládám to každýmu, kdo zve. Nějak to přežiju.

červ spásá mrtvé
snad dotyk hemživý je
znovu roztančí?

Počkej,počkje, jaký nevděčný bastard? Já jsem za to uzdravení moc vděnej, lepra je pěknej hnuj, to ti povim,z těla ti odpadávaj kusy masa, nic pěknýho. Ale... nebolí to a člověk si po pár letech zvykne na ledasco. Zjistí, že všechno má svý plus. Nikdo tě jako učn stejně nevezme, nikdo nic nekoupí od ruky bez prstů, jediný, co zbývá, je chodit se zvonkem. A to stačí.Předtí jsem byl aspoň malomocný chudák, teď už jsem jenom ten chudák. Nikdo ho o milosrdenství neprosil.

poutník hladový
v jamách bahnivých
najde hostinu

Jasně, zní to krásně, tyhle zázraky. Léčení, chození po vodě, voda ve víno, a tak dále. Jeden je rád, že něco na světě jde tak snadno, lusknutím prstů. Hezky se to poslouchá, ale nikdo neviděl jako já ten jeho pohled. Planoucí, upřený, šílený.Hlas, co chvíli šeptá, hned zas řve, šeptá, řve, šeptá, řve... Možná byl syn Boží, ale něco v něm bylo tak...      děsivé...

tak časem pozře
všechny bradavice
srdce, co bilo

Ne, nechci o něm už mluvit, dnes ne, prostě ne. Víš co? Povím ti raději o někom jiným, ne tak známým. Taky dopad blbě, ale všem je to putna. Žebrali jsme vždyckyvedle sebe, já a beznohej Corelius Carius. Vykládal na potkání, že je římský patricij ve vyhnanství, ale všichn věděli, ale všichni věděli, že to byl neznámí Gal, co si sem přišel něco užít a nahrabat v legii. Říkal taky, že o nohy přišel, když se hrdinsky postavil zélotskýmu jezdci, prava je ale taková, že byl tehdy ožralý jako prase a nestačil se tomu koni odvlit z cesty. Všechno věděl, všechno znal. Tvrdil o sobě s vážnou tváří, že býval příznivcem Epikurovým, ale ráda osudu z něj udělala hrdého stoika. Dle mýcho mu jen na ty pozemský radovánky nezbývaly pozdějc prachy, tím to blo. Byl to prostě starej prolhanej šejdíř, ale pod tou špínou bylo něco zářivýho a jeden ho chápal a rozuměl mu.

zmizí naplněn
krásnými maličkostmi
lidskost je sadká

Po tom svým zázračným uzdravení sem ho dlouho eviděl, měl jsem jiný příjemější starosti. Asi před měsícem sem to ale cestou z hospody vzal přes jednu zapadlou uličkou. Z prachu tam na mě mával Cornelius, vyzáblý jako kostra a válející se ve vlastních hovnech. Chrchlal a křičel, že tohleje ideální místečko, oba jsme přitom věděli, že  prostě už nemá sílu odplazit se jinam. Byl štěstím bez sebe. Prý potkal nějakýho smutnýho týpka, který mu dal měšec plný stříbrných. Tomu chlápkovi prý přinesli jen špatný spaní. Druhý den ráno po tom setkání našli mrzáka Caria podřezanýho. Bez prachů. Nikdo ho nevsřísil, nikdo nevyléčil.

země zakrije
i všechny hořké zbytky
vždyť se rozpadnou

Počkej vole, nikam echoď! Dobrá, povím ti o tom tvým slavným Mesiáši, jak chceš! Všichni jsou z toho chlápka paf, jako ty. Dej si bacha, abys nenaletěl. Sarej Izák teď třeba prodává obyčejnej chleba pod názvem "mesiášské pošušňání" a lidi se po něm můžou utlouct. Takový humbuk kvůli jednomu chlápkovi. Za rok po něm stejně ani pes neštěkne.

zbude mu úsměv
té čisté, krásné lebky
prázdné  mrtvé

Tak to, cinkám si takhle před rokem zvonkem, hledím si svýho a naráz ti potkám na cestě hodně divnýho..."

v prázdných důlcích
ve slovech n nás září
odraz nás samých...

...ČLOVĚKA

Daniel Rapáček

Přicházení





...Modlitba k Mariím...


Madeline,                                                                                            
hladová a chtivá                                                          Zdrávas Maria
divoká a živá
bez chuti a zápachu
haha hahaha
bez chuti a zápachu

Reklamní poutače                                                                    milostiplná
ta smyslnost
barevné letáky
máš už dost?

Kolik asi stojí                                                                Pán s tebou
tvoje láska
kde seženu sevu
na moudrost
milovani bratři
krásná maska

Když poběžím dost rychle                                 Požehnaná tys mezi ženami
je to cnost?
Já utíkám fakt rychle
Už jsem vyrost?

Byl jsem letos v Paříži                             a požehnaný plod života Tvého
kálel jsem v Louvru
Poznal krysta na kříži
a chtěl mu dělat kurvu
vždyť už ví i doktoři z Opus Dei
že nejrychlejší cesta k srdci vede přes prdel                      Ježíš

Dívej na mou víru
Pojď mě vykoupit!
Nastavím Ti díru
Víc chci nakoupit!!                                                         Svatá Mario

Ježíš kanec už mě píchá
Dá se svatě ztratit věneček?
To co mrdá je má pýcha
místo srdce bankomat a sroječek
místo všech tajemství zasvětí
hovny poskvrněné početí                                        Matko Boží
 

V nebesích, chrámech, na zemi
trh a konzum
mění se jen podnebí
přijde monzun?                                             pros za nás hříšné

Zem je tak stará dn za dnem praská
vyčpěli vůně, co anděly vábí
prohrává naděje, není věčná láska
tančí a smějí se na lidi ale švábi
Jestli tři grázly hostila Golgota
prosím tě, Tichý, ať přijde potopa..        nyní

Hnije tu jen zdchlina 
na strouchnivělém stromě
smrt svým smíchem proklíná
Není zde lásky pro mě                   i v hodinu smrti naší

Daleká cesta do Magdali
kruté jsou podoby kříže
jediná svíčka se zapálí
v noci je mráz a tíže
jen jediná snesla ten otazník
sama v té noci bez naděje

Amen

...že ráno snad přijde Zahradník
pro ni, jen pro ni se usměje....

 

Daniel Rampáček

Křídloví





Barvy




Chtěl bys upadnout?
Do jaké by to bylo barvy?
Chtěl bys ulehnout?
S kterou by sis přál?
Chtěl by ses pomalinku zvedat?
Proč bys to dělal?

Do jaký skládačky bys chtěl zase patřit?

Chtěl bys mít zase v hlavě kříže
Chtěl bys mít na zádech hluboký zářezy?
Od které by ses nechal zastřelit?


Zase od mámy?


Vyber si, vidíš, že máš možnosti...

Pospěš si! Nepřemýšlej! Mluv..
 

Tamara Vančurová
 

Had a králík





Had a králík


Tam daleko za obzorem,
hned za vedlejším rohem,
snad stále leží Země snění,
kde vše je možné
a duchové ještě kráčí
po stezkách z oceli.

Tam žije bájný had,
ten vládce rudých písků,
on nese hvězdy na nebi,
on leží ukryt v podzemí,
on stráží vodu v korytech
u chýší mrtvých lidí…

 

Tam dlý i velký král ÍK
pojídač sladkých lístků,
co spásl všechny traviny,
co úsměv má tak nevinný,
co leží s sní v kolébkách
u chýší prvních lidí….

Hlad tělo mu rozdrtí,
rez šupiny už sžírá,
kam odešla ta síla,
před schůzkou se smrtí?

 

Hlas tiše ukonejší
Tu naši zemi krás
„Ty opustíš kraj zdejší,
až nadejde tvůj čas.“

Čas pomalu kráčí
tou cestou zdlouhavou,
had s nervem napnutým
svůj uhryzl si ocas

 

Sen si stále proudí,
Je teplý, lepkavý.
Rek s víčkem zavřeným
prst mlsně ožužlal

a poznává nekonečno…

 

už dopil bezpečí….

Snad žije ještě naděje,
když zbývá touha k lovu,
až pozřu zas kus mládí,
moc najde cestu zpět.

 

Však co se náhle deněje,
Proč chlupy se mi ježí,
děs svírá srdce v křeči,
řev ticho zabíjí.

Zář sluncí odráží
se v očích bojovníka,
plaz s chutí vyráží
k poslednímu boji…

 

Král prchá ze zámku,
smrt za patama cítí,
vše se probouzí
vždyť jde o život…

Křik! Krev! Řev!!

Běs vládne duši.

Hon je podstata.

Zub míjí krále.

Jed tráví květ.

Drak se sápe po mase,
myš hbitě uskakuje.
Oba stejní vězni
v pavučině těl.

Chvat střídá chvat.
Tak krásný tanec,
že nikdo nevnímá
mizející svět.

Chňap!
Křup!
Rup!


Král padl
do propasti.
Had oběšen
na svém ocasu.

Tak měsíc ztratil oporu,
Zem ho tvrdě vítá,
chvěje se polibkem,
pád ji roztříštil.

Nastává Potopa.

Vír trhá na kusy
tu staronovou říši.
Co bylo, je, už není.

Střep v slunci ještě ukáže,
kdo mohl člověk být,
než všechno zhasne.

Celý svět.

BRNO - Radostný okamžik příchodu dítěte na svět se změnil v tragédii. „ Při porodu bohužel došlo k rozsáhlému vnitřnímu krvácení v těle matky, které se nám bohužel nepodařilo zastavit. Přes velkou snahu a úsilí našich lékařů, matka ani dítě, které se zapletlo do pupeční šňůry, nepřežily,“ vyjádřila se ke včererejší smutné události mluvčí brněnské Fakultní nemocnice. Zoufalý otec a manžel zvažuje podání trestního oznámení: „ Říkají, že nic nezanedbali, že dělalí, co mohli. Ale já jsem v okamžiku přišel o všechno a nevěřím, že za to nikdo nemůže.“ (dnd)

Daniel Rampáček