Mysl užasla v nádechu

 

 

Je slyset dym.

Chuť má po pelyňku.

V mysli problesk tupý děs,

pak se chvili třesu.

Mysl užasla v nádechu...

Neutíkej

NEUTÍKEJ

Utři si nos..

Polkni...

Zamrkej..

Zvedni oči..

Usměj se..

Poslouchej  to ticho...

 

Tamara Vančurová

na Krista pry Freud neplati

požehnal mi a ani o tom nevěděl
nechal mě posedět u sebe
       v tom hluku a šeru na konci lavice

na Krista prý Freud neplatí

když jsem zašla za další roh
tak tam taky ráj nebyl
ale už mi to nevadilo…

Tamara Vančurová

my little hurricane

škoda, že už není proč brečet
škoda, že už není proč utíkat

jen tak ležet

nechat mysl ubírat do dávno zapomenutých míst
plných nevyplněných tužeb
vykonaných služeb

není nic, co bys alespoň jednou neměl
svět i přes to maličko potemněl

Nic nekrvácí
Nic nehoří
Nic nelepí touhou

Čas a prostor okolo tebe sílí a zvuky houstnou...

 

Tamara Vančurová

tušení

Andělé nad lesem.                                                                                                                                                                                                                                                                        Radí ti:    

                                                                                                                                                                                                                                                                     "Pokreslise progresem                                                                                                                                                                                                                                                  a my tě pak ponesem                                                                                                                                                                                                                                                  na ten práh                                                                                                                                                                                                                                                                     oltář z polštáře.  "                                                                                                                                                                                                                                                                

"Nenech se porážet! "                                                                                                                                                                                                                                                      "Ber to jako vítězství!"                                                                                                                                                                                                                                                    

"Když letíš tělem dolů,                                                                                                                                                                                                                                                    to můžem i spolu..

Tamara Vančurová

 

 

Bouře

Objednávka 21. 7. 2001

Namaluj obyčejnou dívku
namaluj ji s paprskem luny
namaluj ji s hlavou kuny
namaluj ji s okem jestřába
nmaluj ji s křídly komára
namaluj ji s laskavým gestem
namaluj ji v pozadí s městem
namaluj ji s dlaní natočenou do světa
namaluj ji jak na ni louka rozkvetla
namaluj její louku osázenou květy
namaluj, jak se v ní střetli všechny světy
namaluj, jak stála ve vyprahlé půdě
                    namaluj třeba mne 

Tamara Vančurová

Tichý

Evangelium podle ...

"Jo, je mi jasný, proč sis přised... Všichni to chtěj slyšet, furt dokola to samý Opakuju tu přiblblou historku každý den, jen publikum se měmí. Nejdřív si mě pozval Pilát, tak jsem za pěknou hrst zlaťákůdělal šaška patriciům, tak se o to začli zají mat farizeové, prosím, při večeři jsem to rád celý povypávěl. Teď sedím v hospodě a vykládám to každýmu, kdo zve. Nějak to přežiju.

červ spásá mrtvé
snad dotyk hemživý je
znovu roztančí?

Počkej,počkje, jaký nevděčný bastard? Já jsem za to uzdravení moc vděnej, lepra je pěknej hnuj, to ti povim,z těla ti odpadávaj kusy masa, nic pěknýho. Ale... nebolí to a člověk si po pár letech zvykne na ledasco. Zjistí, že všechno má svý plus. Nikdo tě jako učn stejně nevezme, nikdo nic nekoupí od ruky bez prstů, jediný, co zbývá, je chodit se zvonkem. A to stačí.Předtí jsem byl aspoň malomocný chudák, teď už jsem jenom ten chudák. Nikdo ho o milosrdenství neprosil.

poutník hladový
v jamách bahnivých
najde hostinu

Jasně, zní to krásně, tyhle zázraky. Léčení, chození po vodě, voda ve víno, a tak dále. Jeden je rád, že něco na světě jde tak snadno, lusknutím prstů. Hezky se to poslouchá, ale nikdo neviděl jako já ten jeho pohled. Planoucí, upřený, šílený.Hlas, co chvíli šeptá, hned zas řve, šeptá, řve, šeptá, řve... Možná byl syn Boží, ale něco v něm bylo tak...      děsivé...

tak časem pozře
všechny bradavice
srdce, co bilo

Ne, nechci o něm už mluvit, dnes ne, prostě ne. Víš co? Povím ti raději o někom jiným, ne tak známým. Taky dopad blbě, ale všem je to putna. Žebrali jsme vždyckyvedle sebe, já a beznohej Corelius Carius. Vykládal na potkání, že je římský patricij ve vyhnanství, ale všichn věděli, ale všichni věděli, že to byl neznámí Gal, co si sem přišel něco užít a nahrabat v legii. Říkal taky, že o nohy přišel, když se hrdinsky postavil zélotskýmu jezdci, prava je ale taková, že byl tehdy ožralý jako prase a nestačil se tomu koni odvlit z cesty. Všechno věděl, všechno znal. Tvrdil o sobě s vážnou tváří, že býval příznivcem Epikurovým, ale ráda osudu z něj udělala hrdého stoika. Dle mýcho mu jen na ty pozemský radovánky nezbývaly pozdějc prachy, tím to blo. Byl to prostě starej prolhanej šejdíř, ale pod tou špínou bylo něco zářivýho a jeden ho chápal a rozuměl mu.

zmizí naplněn
krásnými maličkostmi
lidskost je sadká

Po tom svým zázračným uzdravení sem ho dlouho eviděl, měl jsem jiný příjemější starosti. Asi před měsícem sem to ale cestou z hospody vzal přes jednu zapadlou uličkou. Z prachu tam na mě mával Cornelius, vyzáblý jako kostra a válející se ve vlastních hovnech. Chrchlal a křičel, že tohleje ideální místečko, oba jsme přitom věděli, že  prostě už nemá sílu odplazit se jinam. Byl štěstím bez sebe. Prý potkal nějakýho smutnýho týpka, který mu dal měšec plný stříbrných. Tomu chlápkovi prý přinesli jen špatný spaní. Druhý den ráno po tom setkání našli mrzáka Caria podřezanýho. Bez prachů. Nikdo ho nevsřísil, nikdo nevyléčil.

země zakrije
i všechny hořké zbytky
vždyť se rozpadnou

Počkej vole, nikam echoď! Dobrá, povím ti o tom tvým slavným Mesiáši, jak chceš! Všichni jsou z toho chlápka paf, jako ty. Dej si bacha, abys nenaletěl. Sarej Izák teď třeba prodává obyčejnej chleba pod názvem "mesiášské pošušňání" a lidi se po něm můžou utlouct. Takový humbuk kvůli jednomu chlápkovi. Za rok po něm stejně ani pes neštěkne.

zbude mu úsměv
té čisté, krásné lebky
prázdné  mrtvé

Tak to, cinkám si takhle před rokem zvonkem, hledím si svýho a naráz ti potkám na cestě hodně divnýho..."

v prázdných důlcích
ve slovech n nás září
odraz nás samých...

...ČLOVĚKA

Daniel Rapáček

Křídloví

Barvy

Chtěl bys upadnout?
Do jaké by to bylo barvy?
Chtěl bys ulehnout?
S kterou by sis přál?
Chtěl by ses pomalinku zvedat?
Proč bys to dělal?

Do jaký skládačky bys chtěl zase patřit?

Chtěl bys mít zase v hlavě kříže
Chtěl bys mít na zádech hluboký zářezy?
Od které by ses nechal zastřelit?


Zase od mámy?

Vyber si, vidíš, že máš možnosti...

Pospěš si! Nepřemýšlej! Mluv..
 

Tamara Vančurová
 

Had a králík

Had a králík

Tam daleko za obzorem,
hned za vedlejším rohem,
snad stále leží Země snění,
kde vše je možné
a duchové ještě kráčí
po stezkách z oceli.

Tam žije bájný had, ten vládce rudých písků, on nese hvězdy na nebi, on leží ukryt v podzemí, on stráží vodu v korytech u chýší mrtvých lidí…	Tam dlý i velký král ÍK pojídač sladkých lístků, co spásl všechny traviny, co úsměv má tak nevinný, co leží s sní v kolébkách u chýší prvních lidí….
Hlad tělo mu rozdrtí, rez šupiny už sžírá, kam odešla ta síla, před schůzkou se smrtí?	Hlas tiše ukonejší Tu naši zemi krás „Ty opustíš kraj zdejší, až nadejde tvůj čas.“
Čas pomalu kráčí tou cestou zdlouhavou, had s nervem napnutým svůj uhryzl si ocas	Sen si stále proudí, Je teplý, lepkavý. Rek s víčkem zavřeným prst mlsně ožužlal
a poznává nekonečno…	už dopil bezpečí….
Snad žije ještě naděje, když zbývá touha k lovu, až pozřu zas kus mládí, moc najde cestu zpět.	Však co se náhle deněje, Proč chlupy se mi ježí, děs svírá srdce v křeči, řev ticho zabíjí.
Zář sluncí odráží se v očích bojovníka, plaz s chutí vyráží k poslednímu boji…	Král prchá ze zámku, smrt za patama cítí, vše se probouzí vždyť jde o život…

Křik! Krev! Řev!!

Běs vládne duši.

Hon je podstata.

Zub míjí krále.

Jed tráví květ.

Drak se sápe po mase,
myš hbitě uskakuje.
Oba stejní vězni
v pavučině těl.

Chvat střídá chvat.
Tak krásný tanec,
že nikdo nevnímá
mizející svět.

Chňap!
Křup!
Rup!

Král padl
do propasti.
Had oběšen
na svém ocasu.

Tak měsíc ztratil oporu,
Zem ho tvrdě vítá,
chvěje se polibkem,
pád ji roztříštil.

Nastává Potopa.

Vír trhá na kusy
tu staronovou říši.
Co bylo, je, už není.

Střep v slunci ještě ukáže,
kdo mohl člověk být,
než všechno zhasne.

Celý svět.

BRNO - Radostný okamžik příchodu dítěte na svět se změnil v tragédii. „ Při porodu bohužel došlo k rozsáhlému vnitřnímu krvácení v těle matky, které se nám bohužel nepodařilo zastavit. Přes velkou snahu a úsilí našich lékařů, matka ani dítě, které se zapletlo do pupeční šňůry, nepřežily,“ vyjádřila se ke včererejší smutné události mluvčí brněnské Fakultní nemocnice. Zoufalý otec a manžel zvažuje podání trestního oznámení: „ Říkají, že nic nezanedbali, že dělalí, co mohli. Ale já jsem v okamžiku přišel o všechno a nevěřím, že za to nikdo nemůže.“ (dnd)

Daniel Rampáček